Rugby
Rugby je týmová hra s bohatou historií. Vznikla v Anglii někdy první polovině 19 stol. Postupem času, jak je tomu zvykem téměř u všech sportů, docházelo k různým rozkolům. Takový hlavní se udál koncem 19stol. Týkal se otázky jak moc má být rugby amatérské. Část hráčů hlavně na severu Anglie, v oblasti uhelných dolů chtěla za hraní po práci dostávat někajé peníze. Další převážně na jihu země měli historicky více peněz a proto chtěli uchovat čistě amaterský ráz hry. Vznikly tak dvě organizace:
- Rugby Union - Jih Anglie
- Rugby League - Sever Anglie
Obě organizace mají svá pravidla, které tady nebudu detailně popisovat (zkoukněte je na wikipedii třeba). V kostce jsou obě hry velmi podobné. Rugby League se hraje ve 13 (defakto chybí oba rváčkové) hráčích a je víc atletické, resp hráči na svých postech mají rozdílné role. Rugby union se naproti tomu hraje v 15 hráčích a je ve světě mnohem známější. V některých dokonce tak, že pod pojmem rugby je automaticky představa hra s pravidly Rugby Union.
Jedním z velkých problémů rugby je dát dohromady partu 15 tvrdých chlapů, nadšených pro hru. To byl pravděpodobně jeden z důvodu proč ve Skotsku koncem 19 stol. vzniklo tzv. sedmičkové rugby
- Rugby 7
Česká republika
V České republice bylo donedávna známé pouze rugby podle pravidel Rugby Union. V roce 2006 k němu přibylo i Rugby League.
Rugby Union
Rugby se Čech dostalo již v 19 stol. jako ukázkový sport. Jak se sem dostalo tak i odešlo a trvalo další řadu let než se v Česku zas objevil. Hlavním propagátor se stal český spisovatel Ondřej Sekora, který se s hrou seznámil v roce 1926 ve Francii a přeložil do češtiny první pravidla. Rok na to se odehrál první neoficiální mezistátní zápas s Rumunskem. V roce 1928 byl ustanoven Československý svaz ragby a v roce 1929 se hrálo Československé mistrovtví.
Hráči rugby byli v těch časech převážně nadšení fotbalisti, hokejisti a sportovci z různých dalších sportů. Tento jev není zas tak netypický ani v dnešní době. Kdy jsou známi i případy reprezentantů, kteří začali s rugby po dvacítce. Samo sebou s předchozí praxí s některým z dalších sportů jako házená, basketbal, hokej.
Rugby má tedy v Česku již dlouho tradici. Důvody proč je na tak slabé úrovni proti ostatním zemím je asi v charakteru národa. Je zde jistá nepatrná podobnost rugby s ledním hokejem. Oba sporty vyžadují fyzický zdatné muže, kteří jsou schopni snést nějakou tu ránu. Byť je lední hokej co do financí mnohonásboně náročnějším sportem (výstroj, udržba zimního stadionu) je jeho tradice natolik silná, že jednoduše rugby nemá příliš mnoho šancí. Velkou roli v tom určitě hraje i známost sportu pro širokou veřejnost kdy 90% národa si plete rugby s americkým fotbalem. Zkuste portugalci nebo rumunovi vykládat o kráse hokeje. Taky by jí asi chvilku hledal neboli jak řekl muj kamarád z Kolumbie když jsem ho vzal na hokej "Za čím se to ti manící honěj".
Další malinko slabou stránkou rugby v Česku (podobně i v ledním hokeji) je tzv. rodiná tradice. Děti hráčů rugby, hrajou taky rugby a to se děje po generacích. Vstupem žen do rugby tento proces pokračuje i když rugbista nemá syna. Proč je to, ale slabina? Děti rugbistů mají samozřejmě trošku odlišnou roli v týmech. Otcové jsou na ně náročnější a automaticky byť nejsou nejlepší hrajou za mláděžnické reprezentace. Jsou tzv. v obraze, ale jsou stále se svými otci srovnáváni a tento fakt je možná i brzdí. V ledním hokeji je tento proces méně patrný, protože skoro každej mladej kluk chce být Jágrem (ne Martinem, ale Jaromírem) a z těch xxxx se eliminací dostane většina potomků slavných hokejistů (některých skutečně velmi talentovaných) plus pár těch velmi talentovaných (stále celkem dost proti rugby) do užšího výběru tzv mládežnického/juniorského hokeje. Zbytek skončí ve třetích/čtvrtých ligách jen protože prostě nedostanou šanci a hrajou pro zábavu. Podobně je to i v rugby jen s tím rozdílem, že ta základna mladých kluků je velmi malá a z těch kluků se skutečně nahoru dostane je hrst, protože prostě nedostanou příležitost dostat se nahoru. Tou příležitostí je jít hrát do ciziny. Třeba do Francie i do třetí ligy, která je stále kvalitnější než ta česká.
Rugby má proti fotbalu nebo i hokeji jednu velkou výhodu. Kdekoliv přijdete a řeknete, že hrajete rugby tak vás přijmou s otevřenou náručí. Je toho, ale schopnej mladej hráč, kterej se chce rozvíjet? Oslovit klub v cizině, že by za ně rád hrál... když chce thajboxer byt nejlepší jede a žije v Thajsku kde se učí od místních. U nás se tohle děje právě jen z pozice otce rugbisty, kteří si za svou karieru udělali známosti a jsou schopný svého syna poslat třeba do Francie nebo Anglie. Pro kluky z nerugbyových rodin je toto čistě věcí stěstí a náhody.<p>
Jak jsem již naznačil urověň českého rugby je v součanosti slabá.
