About Judo
English
later or check wikipedia
Czech (Česky)
Soutěžní judo neboli šiai má kořeny kde jinde než v Japonsku. V první polovině 20. stol byl záležitostí Japonců a svými pravidly se značně odlišoval od dnešních. Judo v těch časech bylo více bojovým sportem než zápasnickým.
K prvním zemím v evropě kde s judem resp s jeho předchůdcem jiu jitsu začlo experimentovat byly ty, které měli k Japonsku blízko. Země, které s Japonskem obchodovali. Patřilo k nim Nizozemsko, Velká Británie, Francie. Kategorii jinde bylo Sovětské judo. V 20. letech vzniklo pro potřeby rudé armády bojové umění Sambo inspirované tradičními zápasnickými sporty kavkazských a středoasijských národů plus je obohatilo o prvky jiu-jitsu a juda. Prakticky každý borec z bývalého Sovětského svazu je zároveň sambista i judista.
Pravidla soutěžního juda se stále mění. Zápasy dnes a kdysi se nadají srovnávat. Mění se čas zápasu, způsob hodnocení, ruzné chvaty a techniky se buď zakazují nebo povolují. Na toto všechno musí reagovat nejen závodník, ale zvláště rozhodčí. Rozhodčí je velmi podstatnou součástí zápasu, bohužel. Hodnotí totiž vaší provedenou techniku. Jeden vám jí ohodnotí za Ippon, druhý za Wazari a ten slabší rozhodčí dokonce ohodnotí soupeře místo vás. Ano toto se skutečně děje a to docela často. Je to zároveň i chyba trenéra, který nepodá protest. V převážné míře v tom není úmysl rozhodčího judistu poškodit. Jde skutečně o nepozornost a jeho nezkušenost. Samozřejmě domácím borcům se vždycky mírně nadržuje.
Pro judistu praktikující šiai jsou důležité:
- technické vlasnosti - získává se při randori (trénink), umění správně si chytit soupeře a jak ho následně zpacifikovat
- taktické vlastnosti - získává se zkušenostmi a probojovanými zápasy, znalostí soupeřových chyb/slabin
- atletické vlastnosti - síla, kondince (běhání, posilování)
Styly juda jsou různé a každému vyhovuje jiný způsob boje, ale dají se pozorovat dva-tři směry.
- Japonské judo vs. Sovětské judo vs. Evropské judo - rozdíl je hlavně v postoji. Japonci si drží soupeře za límec proti borcům z postsovětských zemí, kteří jsou v jakoby zápasnickém klinči. Ruku maj na soupeřových zádech. Z toho vyplývají i techniky, které lze po takovýchto chytech aplikovat.
K těmto třem stylům se dá přiřadit i tzv. Evropské judo. To vyniká hlavně defenzivní taktikou boje, uměním zdržovat zápas (nahrané klekání si a padání na tatami), do ničeho se nepouštět, odrážet soupeřovy ataky a získavat bodík po bodíku za kontrachvaty, pokud možno fyzicky vydržet až do konce časového limitu a vyhrát na yuko a když ne tak spoléhat na praporek rozhodčího. Mělo to logický důvod... v 50. a 60. to byla jediná cesta jak hrát jakžtakž vyrovnanou partii s Japonci. Navíc v těch časech bylo judo hlavně univerzitním sportem a většina borců měla vysokoškolský titul. Evropští judisté byli přemýšliví lidé a z toho plynulo i jejich promyšlené judo. Samozřejmě, že se našli i judisté vyznávající stylové technické judo, ale v 90% neměli dostatečnou úroveň porážet ony nestylaře, kteří okupovali místa v reprezentaci. Aneb jak říkaj Japonci (Asijci), některé stránky bojových sportů jsou bohužel většině evropanům uzavřeny.
Popularita juda ve světě je velmi velká. Jde o globální sport, kterému se může věnovat defakto každý. Judo je finančně méně náročný sport a hlavně dostupný v každém větším městě. Stačí tělocvična, pár žíněnek, kimono, pásek a nadšenej judista ochotnej trénovat ostatní.
Výhody:
- Zábava s lidmi z celého světa.
- Poznání japonské kultůry a speciálních japonských výrazů.
- Snadná dostupnost a finanční nenáročnost.
Nevýhody: (snad jen u profesionálního juda)
- Zranění - vykloubení, zlomeniny, naraženiny
- Smůla na rozhodčího lamu.
- Možnost startu jediného závodníka z učíté země ve váhové kategorii na Olympiádě.
